Vězení lásky

Už dvakrát odsouzená,
Ve smutku se láska topí,
Osudem je nesouzená,
Touha co se nepochopí.

V žaláři z pocitů,
Jako hřích bez viny,
S pohledy soucitu,
Cit, jenž je nevinný.

Srdce, co se uzavřelo,
Nechce se už více zranit,
Na city druhých zanevřelo,
Neví, že je může ranit.

Asi má to tak být,
Svět mě učí přijímat,
Co mám víc chtít?
Proč v davu se mám vyjímat?

A proč čas se tak líně vleče?
Proč přát si co se nesplní?
Proč vzívat boha po nocích v kleče?
Proč víla přání neplní?

Osud nám dává poznání,
Zkušenost se štěstím cení,
Do světa křičím doznání,
Nad mojí víru, lásko, není.