Každý se ptá

Každý se ptá, co Tě trápí, když se mračíš.
Každý se ptá, proč smutnou tvář v dlaních ukrýváš.
Hloupé je vzpomínat, když můžeš znovu začít,
hloupost je sedět sám v koutě a jen se litovat.

Každý ví, že za chyby se platí,
přesto i kdybys stokrát chtěl, nezapomeneš,
když ze světa se ztratí ten,
koho v hloubi duše nenávidíš a přesto miluješ.

Pozdě litovat, vždyť ze vzpomínek žít se nedá,
směješ se, přesto že chceš plakat,
Tvá duše je bolavá a bledá.

Každý se ptá, proč se směješ,
proč bolest svou nedáš na sobě znát.
Nechápeš to? Ne? Ani nemůžeš,
je těžké umět radost předstírat!