Sny, sny, sny

Sedím v posteli s hlavou plnou zmatku,
jak kdybych ve škole nechápala látku.
Poslouchám písničky a sním,
to, že už pro tebe nejsem, vím.
Kéž bych se tě mohla vzdát
a jen za nerozvážný úlet brát.

Mám však tušení,
že je tohle na dýl,
no, tebe se to taky týká,
máš na tom svůj podíl.
Ale ty se svého podílu s klidným srdcem vzdáš,
protože místo mě teď jinou máš.
Možná bych taky jinýho mohla mít,
jenže já si tě nechci nechat vzít.
Ale na boj o tebe už nemám sílu,
potřebovala bych asi kouzelnou vílu.
Která by mávla hůlkou svou
a já bych byla za vodou.
Takhle to ale nefunguje,
nic nemá ten, kdo nebojuje.
Já už sice sílu nemám,
ale zničit se jen tak nedám.
Mám svou hrdost a sny
a ikdyž se ti to nelíbí,
jejich podstatou seš ty.
Možná tě nikdy nebudu mít,
ale prosím tě,
nech mě o tobě alespoň snít.