Vyznání

Horké slzy kanou mi po tváři,
zas jedna probdělá noc.
Mé prosby mizí v polštáři,
a toužím po Tobě moc.
Svírat Tě v náručí, na rty Tě líbat,
kouzelná slůvka od Tebe slýchat.

Neznám Tě a snad za to ani nestojíš,
Tvé vlasy jsou tak černé,
miluji Tě a přec se to niky nedozvíš,
mé srdce zůstává Ti věrné.

Pro Tvůj úsměv, pohled i hlas,
jenž nejkrásněji mi zní,
já dala bych všechen mně vyměřený čas,
ba i tu vteřinu poslední.

Oči jak korálky z jantaru,
a pohled šlechtice v nich,
nevěděla jsem, že Tebe si vyberu,
a teď přešel mě smích.

Láska je krásná,
však umí i bít,
cesta má je jasná,
ale já chci jinou jít!

Nezabíjej mne, má Lásko,
já chci tu pro Tě žít,
tak miluj mne, má Lásko,
a dovol mi s Tebou být!